Druhý dopis Padrina Gattina

Atlanta, October 25^th 2011 

Buongiorno již podruhé, kolegové padrini, kolegyně madriny, akcionáři a zaměstnanci Společnosti.

Uplynulý týden, zejména ten pracovní, byl velmi hektický. Zjistil jsem, že jeden z lidí, kteří mi byli přiděleni k byznysu je zároveň zástupcem ředitele ECCI, Inc. a jiný z nich je zase nejstarším synem výše zmiňovaného ředitele. Říkám si, že je pro ně uskutečnění zásilky opravdu důležité. Navíc, v tuhle chvíli již máme v našem přístavu v Savannahu (necelá hodina letu, jeden z největších přístavů s dostatečnou hloubkou pro nákladní lodě) připraveno několik kontejnerů, které jen čekají na signál od ECCI, Inc. a mohou plout k břehům Hamburgu. Signál, který vyšlou až poté, co se konečně dohodneme na ceně. Nejdříve jsem si myslel, že to bude nejjednodušší z věcí, co jsou potřeba zařídit, ale poslední dobou se strachuji, že díky této položce se může odeslání zásilky o hodně prodloužit. Snad se dohodneme někdy tento týden. Jakkoli je naše společnost mocná, všichni víme, že neomezené finanční prostředky prostě nemáme.

Ale musím uznat, Atlanta je úžasné město. Navíc se mi povedlo opravdu spřátelit s Jimem a Clarkem (ředitelův syn, stále upozorňuji, že reálná jména se tu alespoň přede mnou nepoužívají) a v neděli večer mě vzali na večeři i se svými manželkami. Ti lidé si žijí opravdu nad poměry, nejenom ty naše, ale i jejich poměry. Navíc Clarkova manželka je opravdu nadherná... Kdybych si nebyl jistý tím, že by to ohrozilo zásilku, rozhodně by stála za hřích.. A ne za jeden..

Atlanta samotná je oficiálně přibližně stejně velké město jak Brno. Problém je ovšem v tom, že oficiální hranice Atlanty jsou víceméně jenom centrum metropolitní oblasti, která je asi třikrát větší, než je ta pražská. Navíc tu téměř každý ještě pamatuje olympijské hry, chvíli kdy byla Atlanta hlavním městem světa. Co jsem zaslechl, většinu stadionů a sportovišť poté skoupila právě ECCI, Inc. Asi to je opravdu sakra velkej místní hráč.

Ve chvíli, kdy mám už trochu lepší představu o tom, s kým (začínám se bát, aby se z toho nestalo „pro koho“) pracujeme, musím se znovu optat na zdraví Roberta a jeho rodiny. Ačkoli mě tu hostí jako krále a jsem přesvědčen, že Jimovi můžu důvěřovat, jsem si zároveň jistý, že ani on by mě neochránil před hněvem vedení, kdyby se Robertovi něco stalo.

Navíc jsem zjistil, že část z těchto lidí (právě Jim a Clark) jsou zapojeni do spolku, zde označovaného jako Free Masonry. Díky tomu doufám, že jim můžu věřit. Právě s nimi vyrážím na setkání tohoto spolku, tudíž už musím končit.

Ve vší počestnosti,

Padrino Gattino,

jednatel Společnosti Geologica Siciliana.

www.instruktori.cz