Třetí dopis Padrina Gattina

Atlanta, October 31^st 2011

Buongiorno potřetí kolegové padrini, kolegyně madriny, akcionáři a zaměstnanci Společnosti.

Normálně bych psal až zítra, ale cítím povinnost, že události posledních několika dní (a zejména hodin) musí být sděleny co nejdříve. I to je důvod, proč budu psát velmi strukturovaně a jednoduše. Sám mám v těchto událostech doteď trochu zmatek a nejsem si přesně jistý, co a jak se událo.

Tak tedy, první důležité události proběhly již v úterý ve večerních hodinách. Jak jsem psal v minulém dopise, šel jsem se podívat s Jimem a Clarkem na jedno z mála veřejných setkání Free Masonry (zahrnujíc večeři s hlavním chodem „pork southern style“, ale to není podstatné). Podstatnou událostí bylo, že jsem se dozvěděl, jak se jmenuje konkurenční atlantská společnost a to díky tomu, že na tomto setkání byli přítomní také zástupci této organizace, na které mě Jim upozornil. „Do you remember how I told you about that other company here in Atlanta? That guy in corner, he's one of them. They call themselves 'American Forever'. Fucking nationalistic retards! they don't like anything from other countries and don't even want to export anything TO other countries. Retards, as I said!“

Další důležitou události (a mimojiné poslední pozitivní událostí tohoto týdne) byla rozhodně má čtvrteční návštěva Savannahu, podepsání smlouvy, sjednání sumy a pozorování lodě, jak odplouvá do Hamburgu. O částce mohu sdělit jen to, že mi byla schválena pomocí satelitního telefonu samotným Padrinem Dormiglionem – pokud se o ní chcete blíže informovat, tak u něj. Ale pochybuji, že vám tyto střežené údaje sdělí.

A pak je mou smutnou povinností popsat dnešek. Den, kdy se to všechno (pánové pochopí, dámy prominou) posralo. Teda, zásilka ne, loď se mi ohlásila dokonce i před pár minutami, že všechno běží podle plánu. Ale tady to začíná být horký. Přibližně před pěti hodinami mi volal sám Clarkův otec, ředitel ECCI, Inc. „Don't you know where is Jim?“ Ani nepozdravil, což mi jen potvrdilo vážnost situace. „At his home, I suppose? What, is something wrong?“ – asi hodinu před tímto telefonátem jsem spolu skončili na golfovém hřišti a Jim nasedl do svého auta a odjel směrem domů. Problémem bylo to, že Jim bydlí sotva deset minut od hřišť. Asi před pěti minutami prý volala Jimova manželka. Nejen s tím, že Jim není doma. Ale i s tím, že „It was definitely that strange European!“ Snažil jsem se vysvětlit, že s tím opravdu nemám nic společného, co bych s ním taky dělal, a ředitel mi snad i trochu uvěřil. Dopadlo to tak, že máme dohodu. Dokud se Jim nenajde, nebo dokud se opravdu neprokáže že jsem to nebyl já, tak pro uklidnění Jimovy manželky budu hlídán na každém kroku a budu si hradit veškeré své výdaje. Tak kde máme do hajzlu presumpci neviny?

Nyní nevím, jestli naštěstí nebo na neštěstí, každopádně po dalších třech hodinách se znovu ozval sám ředitel. „Well, American Forever claimed kidnapping Jim.“ Takže jsem sice nevinný, ale máme co do činění s bandou nepřátelských Američanů.

Během posledních dvou hodin se odehrálo několik věcí. Ředitel mě povolal šéfem týmu, který se bude snažit nějak získat Jima zpátky. Ať už dohodou, výkupným nebo bojem. Po třinácti minutách v této nové pozici se ozvali smaotní AF. Měli dvě podmínky. Výkupné $1,000,000 a zastavení lodě plující do Hamburgu. Na tohle se nedalo nic jiného, než vysmát. Od té doby až do psaní tohoto reportu jsem se snažil zajistit lokalitu jejich základny, Jima, či alespoň nějakou stopu.

Zatím neúspěšně. Držte mi palce.

Padrino Gattino.

P.S.: Omluvte mou stručnost ke konci, ubíhá nám čas a navíc jsem z toho všeho sám ještě docela rozrušený.

www.instruktori.cz